Počítače a kurzy

Když mi moje máma řekla, že mě už konečně přihlásila do kurzu informační technologie a o počítačích, tak jsem byla v šoku.  Opravdu jsem nevěděla, co mám dělat, protože chtěla jsem sice umět na počítači, ale když mě tam máma přihlásila proti mé vůli a potají, tak jsem byla docela v šoku a nevěděla jsem, co má mě na to říct. A sice na jednu stranu jsem byla ráda, že se máma o mě stará, ale na druhou stranu, jak si to mohla dovolit? Nechápala jsem, proč máma mě přihlásila někam, když jsem s tím nesouhlasila. Vemte si, kdybych třeba s tím nesouhlasila a vůbec na informační technologie nechodila.

Jenomže když jsem se dozvěděla, že moje máma za ten měsíc zaplatila dva a půl tisíce korun, tak jsem samozřejmě na ten kurz chodila. Protože byla by to zase velká škoda peněz, kdybych se na kurz počítačů vybodla. A já zase taková nejsem, že bych jenom tak rozhazovala peníze pro nic za nic, takže jsem si řekla, že ten celý měsíc budu chodit na informační technologie. Jenomže když jsem tam začala chodit, tak jsem tam taky potkala jednoho kluka, se kterým jsem si velice rozuměla. Možná to byl osud?

To sice jsem ho podle vidění znala už dlouho, ale když jsme spolu seděli v kurzu vedle sebe, kde mi taky radil jak na informační technologie a jak používat správně počítač, tak to mezi námi začalo jiskřit. Takže nejenom, že jsem se naučila, jak dělat vektory nebo pracovat s Excelem a obecně informační technologií, ale taky jsem tam taky poznala svého přítele. A i když nám ten vztah vydržel pouze jenom rok a půl, tak jsem byla ráda za tu zkušenost. Taky díky tomu umím více na počítači a jsem ráda, že mě tam maminka přihlásila. A víte, tady jde alespoň vidět, že všechno zlé je taky pro něco dobré. A vy jste někdy zkoušeli chodit do nějakého kurzu, kdy se vám nechtělo, ale nakonec se to vyplatilo?